Založit webové stránky nebo eShop

9.9.2009  -  Cirkus Bernes nasadil divadelní laťku

Jakou dominantu má váš cirkus?

Dominantou zvířecího parku je volný výcvik ušlechtilých fríských hřebců, což je plemeno královských koní. V současné době máme šest hřebců, kteří pocházejí z Holandska. Dále jsme nacvičili duet mini poníků z Antverp s frískými koňmi.

Co čeká návštěvníky, kteří si zakoupí vstupenku na středeční až sobotní vystoupení od 17 hodin a v neděli od 14 hodin?

Pro letošní rok jsme připravili divadelní žánr. Dalo by se to pojmenovat jako příběh klauna, který během hodiny a pětačtyřiceti minut, kdy trvá celé představení, provází jeho dějem. Jelikož spolupracujeme s brněnským Národním divadlem, využili jsme jejich nápadů a v představení jsme dali do příběhu klauna, aby to nebylo vyloženě jen cirkusové vystoupení. Ze závěru je vlastně zřejmé, že si klaun přišel jen vychutnat představení, ale zároveň se do něj zapojil. Dále nechybí například drezúra velbloudů, opičí vystoupení, vzdušní akrobaté, visutá hrazda s baletem nebo vzdušné vystoupení na kanadských šálách.

Kolik vlastníte zvířat, a kolik lidí obstarává provoz cirkusu?

Stále se rozrůstáme a potřebujeme také pomocný personál a lidi, kteří vyřizují například propagaci, hygienu, elektřinu. Celkem nás je tedy kolem třiceti. Zvířat, která jsme přivezli do Jablonce, je padesát, celkově vlastníme však osmdesát kusů.

Jak dlouho existuje cirkus Bernes?

Historie našeho cirkusu sahá až do roku 1932. V roce 1950 byl znárodněn a hned poté následovala totalitní pauza. My jsme cirkus obnovili v roce 1995.

Jak je to s návštěvností. Mají lidé zájem vidět vaše představení?

Krize se podepsala i v našem směru, ale bankrot určitě nehrozí.

Vaší další zastávkou je Liberec. Kde všude cestujete?

Po celé republice. Například nyní jedeme z Vrchlabí. V severních Čechách jsme měli menší odmlku. Ta je dána tím, když například není volné prostranství a nebo harmonogram naruší povodně a další.

Nejste jediný cirkus, pociťujete také konkurenční boj?

Cirkusů je spousta, ale my jsme vytvořili asociaci Českých cirkusů a snažíme se spíš než si konkurovat, tak si pomáhat a nechceme si škodit. Náš podnik to alespoň tak bere. Černá ovce se ale vždycky najde a stane se, že cirkusy, především ty malé a nižší úrovně, se pohybují rychleji, logicky, protože mají méně zvířat a my kotvíme v jednotlivých městech týden, znají naši trasu, a tak nás v návštěvě města mohou předběhnout.

Modernizují se i cirkusy. Patříte k této skupině?

Určitě, co se týče vybavení, ano. Stan je rok starý a je odolný vůči prudkému ohni. Plachta těchto rozměrů s protipožární složkou přijde až na tři a půl milionu korun. Také osvětlení musí být nové.

A co se týče vystoupení?

To je naopak, my se snažíme právě zachovat dobu dřívější než budoucí. Styl a dekoraci cirkusu, maringotky, chceme zachovat původní. Chystáme i vystoupení, po dvouleté přípravě, ve stylu osmnáctého století, kdy se nosily paruky a byli kejklíři.

 

 

 

Cirkus Jo-Joo

Myšlenka na cirkus se zrodila na Kubě

Majitel Prvního českého Národního cirkusu Jo-Joo vystupuje v roli drezéra zvířat, ale svět ho poznal především jako provazochodce a žongléra. Jaromír Joo procestoval desítky zemí a před dvaceti roky se dostal mezi nejlepší artisty světa na festival artistického umění na Kubě.

„Byla to největší dřina jakou jsem kdy zažil. Nejprve jsme předváděli individuální vystoupení. Potom si profesor proslulé moskevské artistické školy jako hlavní choreograf vybíral jednotlivce i skupiny do gala pořadu. Ten se opakoval po dobu jednoho měsíce třikrát denně. Ještě předtím ale probíhala čtyřtýdenní příprava. Byl to skutečně megaprogram, jaký jsem od té doby už nikde neviděl. Jenom nástup a finále jsme pod ruským režisérem nacvičovali pět dní. Myslel jsem, že tu dřinu nevydržím. Když ale máte kolem sebe třítisícové temperamentní publikum, pak je to obrovská vzpruha. Pro mne a pro každého z 80 vystupujících to byla jediná cesta, jak překonat fyzickou únavu z cvičení a přemíry tepla. Přišel se na nás podívat i Fidél Castro, který měl rád tento druh zábavy,“ vzpomíná principál na zajímavé chvíle kariéry.To co prožil tehdy v Santiagu de Cuba ale v něm zanechalo obrovský dojem a od  té chvíle toužil pořídit si  vlastní cirkus a připravit stejně efektní vystoupení. To ještě netušil, že se mu sen splní. Po změně režimu v roce 1989 se rozpustil státní podnik Československé cirkusy a varieté a rodině Joo se v restituci vrátil cirkus zestátněný v padesátých letech. „Bylo to vrácení spíše symbolické, neboť vše jsme si museli prakticky znovu pořídit.  V roce 1991 jsme odjeli do Francie a koupili první stan.Do roku 2004 jsme šapitó obměnili třikrát,“ shrnul Joo novodobou historii rodinného cirkusu.Lásku ke zvířatům měl Jaromír v genech po dědovi. „Nevynechal jsem jako kluk a později jako artista jedinou příležitost dívat se na výcvik zvířat. Samozřejmě, že tím se stále více ve mně  probouzela touha s nimi něco dělat. V cirkusu Fischer jsem například vychovával lvíče, později pštrosa, opici makaka a také medvěda,“ spočítal svoje první  zkušenosti. Pak přišla na řadu levhartice Nova a skupina tygrů, tak jak je známe ze současného vystupování.

TOPlist